Senoseč 2026 – plný nervů, poruch i šťastných konců

Každá senoseč je jiná. Někdy jen trochu, jindy opravdu hodně. Ani letošní rok nebyl výjimkou. Kvůli časovým možnostem jsme museli senoseč rozdělit na dvě části, což se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí.

První část senoseče

První polovinu jsme zahájili na naší největší louce, které říkáme "Horní" o rozloze přibližně 3 hektary. Sekat jsme začali 22. června 2026 v 17:53 a skončili ve 20:20. Rodina před sečením i během ní pečlivě procházela louku a vyháněla srnčata, aby se žádnému nic nestalo.

Už při sečení bylo patrné, že porost je jiný než v předchozích letech. Změnilo se složení travin, což bylo pravděpodobně způsobeno letošním sušším počasím. V mnoha regionech České republiky tráva rostla podstatně hůře než v minulých letech a bylo jasné, že sucho se na úrodě podepíše. Tomu odpovídá i letošní cena sena, která se pohybuje přibližně mezi 1 000 až 1 250 Kč za balík o průměru 120 cm.

Ve dnech 23. a 24. června jsme seno obraceli a 25. června přišlo na řadu řádkování a lisování.

Na této tříhektarové louce běžně sklidíme 46 až 48 balíků o průměru 120 cm. Letos jsme jich měli pouze 38, na první pohled tedy výrazně méně. Při svážení ale bylo znát, že se nám podařilo balíky slisovat podstatně více než obvykle. Odhadem byly každý o 40 až 50 kg těžší. Když jsme si následně vše přepočítali, vyšlo nám, že celkové množství sena bylo téměř stejné jako v běžných letech.

Počasí nám navíc přálo. Rosa prakticky nepadala, slunce svítilo a denní teploty se pohybovaly kolem 30 °C, takže podmínky pro sušení byly téměř ideální.

Druhá část – když se všechno začne komplikovat

Druhá část senoseče byla mnohem napínavější. Sešlo se několik nepříjemných okolností – nedostatek času, poruchy techniky i velmi nejistá předpověď počasí.

Po dlouhém sledování předpovědi jsem se nakonec v sobotu 11. července 2026 rozhodl vyjet do luk. V 11:40 jsem přijel na první louku a ještě než jsem stihl spustit sekačku, začaly problémy. Traktor přestal brzdit a při sklápění sekačky praskla hydraulická hadice zdvihu.

Po doplnění brzdové kapaliny, odvzdušnění brzd a provizorním vyřešení hydrauliky jsme se nakonec mohli pustit do práce. Ve 13:40 jsme začali sekat již částečně přeschlý porost na louce, které říkáme "Hrb" podle jejího charakteristického tvaru. V 15:40 jsem přejel na naši poslední "Zadní" louku a v 17:30 bylo hotovo. I přes technické komplikace zabrala každá louka přibližně dvě hodiny.

Druhý den, 12. července, jsem obě louky v klidu otočil. Při odjezdu z poslední louky domů ale přišla další rána – traktor prostě zhasl.

Následovalo hledání závady, čištění průtokoměru, profukování palivových hadiček a další pokusy o opravu. Nic nepomáhalo. Do večera jsem prováděl celou řadu pokusů a omylů, ale traktor byl stále nepojízdný. Předpověď počasí se mezitím zhoršovala a bylo jasné, že mám jediný den na to, abych stroj zprovoznil, seno nařádkoval i slisoval, protože už za 2 dny meteorologové hlásili výrazné ochlazení a déšť.

Ráno 13. července jsem už od sedmi hodin znovu bojoval s traktorem. Po několika hodinách nervů, zkoušení a fyzické práce se mi podařilo motor nastartovat až těsně před polednem. Nebyl čas ztrácet ani minutu. Okamžitě jsem vyjel do luk a začal řádkovat.

Když jsem byl zhruba v polovině práce, všiml jsem si, že sousední farmář Eda dokončuje řádkování svých posledních luk. Hned jsem mu zavolal, jestli budou ještě ten den lisovat. Naštěstí přišla odpověď, v kterou jsem doufal – ano. Bez váhání slíbil pomoc.

V 15:45 dorazil Edy lis a prakticky ihned po dokončení řádkování se začalo balíkovat.

Po lisování jsem vyjel menším traktorem Kubota GL33 a balíky zdvojoval, aby je mohl náš Zetor s nosičem na dva balíky co nejrychleji svážet. Krátce po 20. hodině jsem začal balíky vozit domů. Manželka, která mezitím dorazila z práce, sedla do Kuboty a u domu balíky rovnala a připravovala na zakrytí plachtami.

Skončili jsme až ve 23:15 s tím, že jsme všechny balíky svozili a zakryly plachtou. Oba úplně vyčerpaní, ale s pocitem, že jsme to zvládli doslova za pět minut dvanáct. Hned druhý den ráno začalo pršet.

Jaký byl výsledek z druhé půlky seče?

Ze Zadní louky o výměře necelých 2,5 hektaru běžně sklízíme přibližně 25 balíků o průměru 120 cm. Z louky Hrb o rozloze necelého jednoho hektaru pak dalších zhruba 16 balíků. Celkem tedy okolo 41 balíků.

Letos nám Eda zachránil zadek a balil nám balíky o průměru 150 cm. Výsledkem bylo 31 balíků. Na první pohled se může zdát, že sena bylo výrazně méně. Jenže větší balíky mají podstatně větší objem. Po přepočtu vyšlo, že jsme byli prakticky na stejném množství sena jako v běžných letech, možná dokonce o něco výše.

A to vše navzdory letošnímu velkému suchu, které zasáhlo velkou část republiky.

Letošní senoseč nám znovu připomněla, že hospodaření není jen o technice a počasí. Je hlavně o trpělivosti, odhodlání, pomoci rodiny a někdy i o ochotě dobrých sousedů podat pomocnou ruku ve chvíli, kdy je jí nejvíce potřeba.